Cesta do Japonska na lodi Alžběta

Cestou se rozdávala pošta, která nás čekala v Šanghaji, a tak každý nějaký ten dopis nebo pohlednici dostal a potěšil se. Až na jednoho, který dostal špatnou zprávu. Šel do svoji věže, kde byl určen u děla 24 cm jako první střelec (turmführer), v zoufalství se trochu napil, vzal pušku a zastřelil se. Nebylo záchrany, byl umyt, obléknut, vložen do rychle udělané rakve a vystaven na zádi lodi. Rakev s ostatky byla přikryta státní vlajkou a ráno byla vlajka vytažena na půl žerdě, toť znak, že na lodi se nachází mrtvola. O případu byl vyrozuměn velitel, který dal rozkaz vrátil loď směr Wozung, poněvadž byl blíže než Nagasaki, aby tam byl nešťastník pohřben. Ráno jsme dojeli do Wozungu s vlajkou napůl žerdě a po zakotvení jsme se všichni s mrtvým rozloučili, spustili do člunu, přikryli vlajkou a vezli na pevninu, kde byl pochován. Po smutečních obřadech jsme se vrátili na loď, zvedly kotvu, vytáhli vlajku  a pokračovali jsme v jízdě do Nagasaki.
    Cestou byli zesíleni pozorovatelé do koše a velitelském můstku, aby hlásili všecho podezřelé plující po moři. Hladina byla klidná, slunce pálilo a tak každý hleděl na moře. Nic jsme však neviděli jen na horizontě nějaký černý bod ale to už byla pevnina – Japonsko, na které jsme se všichni těšili.
    Teď se ještě vrátím k mrtvole na lodi. Když je mrtvola na lodi vyhledá velitel nejbližší přístav neb vesnici a vylodí mrtvého k věčnému spánku na pevnině a pak pokračuje v další jízdě. Na plachetnicích, starých dřevěných lodích, které se pohybovaly jen větrem a byly naloženy různým materiálem a když nebyl vítr tak třeba celý týden stály na místě a mrtvola musela býti pohřbena, udělal se pohřeb na lodi. Mrtvola byla zašita do plachtoviny, na nohy připevněno závaží (železo neb kámen) položila se na prkno, které bylo dva metry na palubě a jeden metr přes palubu. Velitel lodi provedl smuteční obřad za účasti celé posádky, která zapěla na rozloučenou. Dva muži nadzvedli prkno do výše a mrtvola sjela po prkně svojí váhou a závažím do moře k věčnému spánku.
    V ranních hodinách jsme se přiblížili k pevnině a signály mezinárodními jsme se hlásili a žádali doprovod. Za malou chvíli připluly tři japonské torpédovky s otevřenými vrhači torpéd, jedna přistála na boku, kde byly spuštěny schody a na palubu přišel japonský důstojník. Vyšel na velitelský můstek k našemu veliteli, převzal velení a vedl nás přes minové pole, která bylo okolo celého Japonska. Šťastně jsme přijeli do přístavu Nagasaki. Odpálili obvyklých dvacet jedna ran na pozdrav. Což Japonci opětovali, přivázali na boji a byl klid. Válečné přístavy jsou: první Nagasaki, druhý Kobe a třetí Jokohama. V přístavu bylo znát válečné nadšení, které Japonci nechali na sobě vidět a nás Rakušany přijali srdečně, když jsme odpoledne přišli na pevninu. Hudba jako všude jinde pořádala koncert u našeho konsula. Jinak ve městě bylo čisto, cesty asfaltové, obchody plné různého zboží. Čajovny a hostince byly jako u nás vkusně upraveny a obsluha bojs šikovně a vzorně obsluhovala. Byl válečný stav, ale nám bylo povoleno volně se pohybovati po městě a tak jsme si celé město prohlédli i výstavu kořisti z válečného pole. Hudba byla několikráte venku, ale hrála jen u konzula. Po městě bylo vidět jenom děti, ženy a starce. Ostatní byli na frontě, továrnách a lazaretech.
    Dne 15. 10. 1904 jsme naložili uhlí a proviant a žádali o doprovod z přístavu, aby jsme mohli nerušeně do Jokohamy. Torpedovky nás vyvedly až za minové pole, rozloučily se a Alžběta vzala rovný směr k horizontu, aby jsme byli z dohledu bateriím, ktré byly na celém pobřeží. Byli jsme dva dni v Tichém oceáně, moře bylo klidné a jeli jsme na severo-východ. Cestou jsme potkávali plující zaoceánské lodě různých národů, které směřovaly od jihu na sever a jelikož vozily kontraband, byly často zadrženy Japonci, kteří loď prohlédli podle papírů a pakliže bylo na lodi něco pro Rusko, byla každá taková loď zabavena. Takových lodí byly plné přístavy, ovšem už prázdných, materiál byl kořistí válečnou. Tyto prohlídky byly ve prospěch Japonska a málo lodí projelo japonskou blokádou, která byla stále na stráži, aby žádná loď nemohla vplouti do přístavu Port Artur, nebo do Vladivostoku.