Můj děda Karel Vrátil se zúčastnil poslední plavby Alžběty do Číny a zažil obléhání přístavu Tsing Tao. Vedl si deník, dle kterého byl svědkem prvního leteckého bombardování námořního plavidla v dějinách. Průběh a výsledek této válečné akce je dnes už dostatečně znám. Posádka byla nucena nakonec svou loď potopit a pokračovat v bojích na souši, které na štěstí už netrvaly dlouho. Spolu s německými námořníky(v přístavu v okamžiku napadení bylo i několik německých válečných lodí) se pak naši dostali do několika zajateckých táborů v Japonsku.
Zdá se, dle dobových fotografií že pobyt měl jistou "štábní kulturu". Existují záběry z fotbalových zápasů, sokolského cvičení a různých společenských událostí. Někteří zájemci z našich využili příležitosti a vstoupili v Tokiu do čs. legií.
Následně, když se po skončení války řešil převoz našich legionářů do vlasti a byla zakoupena v Japonsku loď Taikai Maru(pozdější Legie), přihlásilo se několik členů bývalé posádky Alžběty k obsluze této lodi. Ale to už je úplně jiný příběh...
Vrátil

Zdravím, děkuji za velmí pěkné čtení :). Jen by mne zajímalo - v Anotaci píšete, že byl Váš předek účasten při povstání v Boce Kotorské avšak v pamětech o tom není žádná další zmínka, tak jestli máte nějaké další info. Pěkný den

Náhoda ,která mne přivedla na tyto Vaše stránky ,které obsahují paměti Ferdinanda Hergeta je až k neuvěření.Myslím si ,že Ferd.Herget byl mého dědy Rudolfa Hergeta bratr .
Paměti které píšete, neboli přepisujete jsem osobně viděla a strýc, jak jsem mu říkala, nám z nich předčítal,abychom tomu rozumněli.Můj otec Karel Herget byl jeho synovcem.Ferda k nám jezdil i jeho syn Rudolf z Jabonce.V poslední časti života který strávil v domově důchdců stále oplýval humorem jemu vlastním i když mu musela být amputovaná jedna noha.Měla jsem jej velice ráda ,protože vždy kdy se u nás objevil bylo veselo.

Často vzpomínal na svou ženu Justýnu.Já na něm obdivovala jeho tetování, které nám ukazoval i jeho vytetovanou Japonku, o které mluvíval v souvislosti jako o svojí lásce.Jsou to již dávné vzpomínky ,ale velice milé.

Děkuji za tuto vzpomínku a hezké psaní o člověku, který mi byl blízký.

Dobrý den, tak to je opravdu krásná náhoda. S Jabloneckou "větví" jsem v kontaktu přes mého dědečka Václava (syn Ferdinanda). Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsala na taduchepa@email.cz . Moc ráda bych o vašich vzpomínkách věděla více. Děkuji

Dobrý den, do sbírky pohledů lodní pošty jsem získal pohled , který je možná adresován Vašemu dědovi. R.Herget,Pha III, Súnovská nebo Tůnovská č.181. Chtěl bych se dozvědět zda to byl Váš příbuzný už jen proto ,že jej odeslal z lodi Erzherzog Friedrich Míra Formarski nebo tak nějak.Pohled má raz. 18.10.14. Říká Vám to jméno něco?Zatím zdravím Měchura

Dobrý den, Váš příspěvěk jsem bohužel přehlédla - vypadá to (adresát) na Ferdinandova bratra Rudolfa. Projdu dochovane pohledy, zda se nebudou shodovat adresy - mohl byste případně přespat obsah pohledu? Děkuji moc.

To jsem si krásně početl. Moc dík. Můj dědeček (a kmotr) Bohuslav Příhoda byl také na Dálném východě, asi na Kaiserin Elisabeth, možná dokonce i na Aspern. Bylo to takhle: narodil se r. 1891 v Úhonicích u Prahy, učil se a pracoval ve Vídni jako obchodní příručí, za babičkou do Úhonic jezdil na kole (prý za den, mám o tom pochybnosti, ale na druhou stranu - v té době se už jezdily závody na podobné vzdálenosti, dokonce s doutníkem v puse). U odvodu chtěl k cyklistům, ale nevyšlo mu to a tak si vybral námořnictvo. Vyprávěl mi to všechno jako klukovi a doplňoval stovkami fotek z Číny, Japonska, ale i námořnickými fotkami z paluby, z námořních manévrů a pohlednicemi. Zemřel v mých 10 letech, měl jsem po něm ty fotografie dostat, ale po jeho smrti se ztratily. Zbylo mi jen album neosobních fotografií lodí z té doby. Výcvikem prošel asi časově stejně, jako Váš dědeček Hergert, věkově by to odpovídalo. Na fotkách z té doby měl na čepici nápis Tegetthoff. Pak nějaký čas sloužil na diplomatické jachtě v Istanbulu, na které byl provizorně umístěn R.-U. konsulát. Ale o tom se zmiňoval jen málo. Vyprávěl až o plavbě na Dálný východ. Sloužil na lodi jako proviantmeister. Vlastně informaci, že to byla Kaiserin Elisabeth, mám až od tety dlouho po jeho smrti a potvrzuje ji řada fotografií z Jokohamy, různé předměty, které z Japonska přivezl, vyprávění o tajfunu, který na moři prožili. Naopak vyprávění o tom, jak nasedli na Žluté řece na mělčinu – jen taktak stačil utéct z kabiny, která se při velkém náklonu otevřeným okénkem zaplavovala - by svědčilo spíš o s.m.s. Aspern. Ještě jedna okolnost mi není jasná: kromě fotografií ze samotné plavby do Číny a Japonska měl dědeček spoustu fotografií a suvenýrů z Indonésie a z velkých ostrovů, jako Borneo, Celebes, Nová Guinea. Z jeho vyprávění si o tom kromě těchto názvů moc nepamatuju, rozhodně nic o Austrálii (jak se příliš stručně zmiňuje pan Hergert). Zase později, od tety, vím, že tam měl být na nějaké „torpédovce“ (Aspern byl lehký křižník, lehčí než Kaiserin Elisabeth, možná ji moje teta mohla i nazvat takto) a prý zde nabízeli lehké (z českých zbrojovek?) zbraně místním knížatům. Válku dědeček prožil na pevnině v „arsenálu“ v Pule, tam se také narodily všechny jeho tři dcery (dostaly případná česko-chorvatská jména Zlatica, Milena, Slavomíra). Na konci války se babička chtěla vrátit do Čech na statek, tak se i stalo. Dodatečně se domýšlím, že svá nejlepší léta asi dědeček prožil jako R.-U. námořník a vrátil se jen kvůli babičce.

Zapomněl jsem napsat, že dědeček mi také povídal o "bocmanovi", z jehož píšťalky měl každý strach. snad to byl pan Hergert. A znovu jsem se vrátil k Pamětem - došlo mi, že v Austrálii loď Aspern nebyla, protože "profesor" přes pralesy byl odvolán domů (obchodní učel tohoto potulování se mi zdá pravděpodobnější) a oni namířili z indonézské oblasti přímo do Číny. Tak se omlouvám za nepozornost. A náhodou má-li někdo nějaké bližší informace o diplomatické jachtě v období po r. 1900 v Istanbulu, byl bych velmi vděčen. A samozřejmě vše další, týkající se této plavby Aspernu a Kaiserin Elisabeth na Dálný východ mne velmi zajímá. Dík, Ivan Pošta

Přesně jak píšete, k plavbě do Austrálie nakonec nedošlo. Velká škoda jsou ty ztracené fotografie - třeba by na nich byl i můj pradědeček. U nás se takto ztratila Ferdinandova vojenská vyznamenání, což ale zamrzí méně než fotografie. Kdyby se vám je podařilo dohledat, dejte vědět...

Krásné stránky, držím palce!Dovoluji si představit moje stránky Český svět 1913 https://kcbrno.webnode.cz/cesky-svet/