To jsem si krásně početl. Moc dík. Můj dědeček (a kmotr) Bohuslav Příhoda byl také na Dálném východě, asi na Kaiserin Elisabeth, možná dokonce i na Aspern. Bylo to takhle: narodil se r. 1891 v Úhonicích u Prahy, učil se a pracoval ve Vídni jako obchodní příručí, za babičkou do Úhonic jezdil na kole (prý za den, mám o tom pochybnosti, ale na druhou stranu - v té době se už jezdily závody na podobné vzdálenosti, dokonce s doutníkem v puse). U odvodu chtěl k cyklistům, ale nevyšlo mu to a tak si vybral námořnictvo. Vyprávěl mi to všechno jako klukovi a doplňoval stovkami fotek z Číny, Japonska, ale i námořnickými fotkami z paluby, z námořních manévrů a pohlednicemi. Zemřel v mých 10 letech, měl jsem po něm ty fotografie dostat, ale po jeho smrti se ztratily. Zbylo mi jen album neosobních fotografií lodí z té doby. Výcvikem prošel asi časově stejně, jako Váš dědeček Hergert, věkově by to odpovídalo. Na fotkách z té doby měl na čepici nápis Tegetthoff. Pak nějaký čas sloužil na diplomatické jachtě v Istanbulu, na které byl provizorně umístěn R.-U. konsulát. Ale o tom se zmiňoval jen málo. Vyprávěl až o plavbě na Dálný východ. Sloužil na lodi jako proviantmeister. Vlastně informaci, že to byla Kaiserin Elisabeth, mám až od tety dlouho po jeho smrti a potvrzuje ji řada fotografií z Jokohamy, různé předměty, které z Japonska přivezl, vyprávění o tajfunu, který na moři prožili. Naopak vyprávění o tom, jak nasedli na Žluté řece na mělčinu – jen taktak stačil utéct z kabiny, která se při velkém náklonu otevřeným okénkem zaplavovala - by svědčilo spíš o s.m.s. Aspern. Ještě jedna okolnost mi není jasná: kromě fotografií ze samotné plavby do Číny a Japonska měl dědeček spoustu fotografií a suvenýrů z Indonésie a z velkých ostrovů, jako Borneo, Celebes, Nová Guinea. Z jeho vyprávění si o tom kromě těchto názvů moc nepamatuju, rozhodně nic o Austrálii (jak se příliš stručně zmiňuje pan Hergert). Zase později, od tety, vím, že tam měl být na nějaké „torpédovce“ (Aspern byl lehký křižník, lehčí než Kaiserin Elisabeth, možná ji moje teta mohla i nazvat takto) a prý zde nabízeli lehké (z českých zbrojovek?) zbraně místním knížatům. Válku dědeček prožil na pevnině v „arsenálu“ v Pule, tam se také narodily všechny jeho tři dcery (dostaly případná česko-chorvatská jména Zlatica, Milena, Slavomíra). Na konci války se babička chtěla vrátit do Čech na statek, tak se i stalo. Dodatečně se domýšlím, že svá nejlepší léta asi dědeček prožil jako R.-U. námořník a vrátil se jen kvůli babičce.