lodivod na palubě
zapadnutí do bahna
převrátíme se?


Nehoda na řece Jang-c´-ťiang


 Ještě jsme byli několikráte venku a pak jsme se připravovali na další cestu do „Hankau“ po řece Jan-ce-kiang1 proti proudu. Odpoutali jsme se od boje, na krátko opustili Schanghai a jeli do Wozunku, aby jsme nalodili lodivoda který nás povede po řece. Za krátko lodivod přijel, převzal celé vedení a vyrazili jsme. Jeti po řece s obrněným křižníkem není jen tak jako s parníkem. Ten má rovné dno, kdežto válečné lodi mají kýl a to pro velké vlny. Večer jsme přijeli k městu Nank king2, hodili kotvu a přednocovali jsme, neboť se v noci nejezdí. Řeka je zrádná a prudká, na jedné straně vezme kus půdy a o pár metrů dál jí vydá na druhé straně v podobě bahna.
    Ráno jsme zdvihli kotvu a jeli dále proti proudu. Poněvadž řeka byla nyní místy užší, proud byl silnější, a tak jsme měli všech dvanáct kotlů v provozu a dělali jsme jen šest mil za hodinu. Voda měla rychlost čtrnáct mil a třebaže jsme měli lodivoda, najednou jsme zůstali stát. Najeli jsme na mělčinu. To bylo 4. 6. 1905 v sedm hodin večer, a tak jsme zůstali do druhého dne do deseti hod., kdy nás čínský bubnový parník Maru-Ho stáhl pomocí lana. Naše stroje pracovaly plnou parou vzad. Byli jsme zapíchnutí do bahna v přídi tři metry a záď dvanáct metrů, takže jsme byli dost naklonění. Jak jsme se dostali na vodu, jeli jsme stále za parníkem až do Hankau, kde jsme zakotvili a naložili bedny pravého ruského čaje (je tam ruská továrna na zpracování čaje). Druhého dne jsme jeli zpět, ale už jen pomalu. Dělali jsme dva uzle za hodinu, ale voda dělala stále čtrnáct, tak jsme jeli moc opatrně. Přesto to byla jízda nebezpěčná, poněvadž jsme měli velký ponor. Dojeli jsme do přístavu Nank-king, zakotvili, přenocovali a druhého dne (8. 6. 1905) zvedli kotvu a jeli do Wozungu. Když jsme v šest hodin dojížděli, najednou bác a opět jsme byli v bahně. Tentokráte to bylo ošklivé, neboť jsme do něj zahučeli v plné jízdě. tNa lodi byl trochu zmatek, neboť nás proud vody tlačil na jednu stranu, takže jsme se hodně nahnuli. Bylo nutno loď podepřít, aby jsme se nepřevalili. Byla to úmorná práce, ale v krátkém čase bylo vše hotovo a zajištěno. V předu dva metry a na zádi osm metrů. Teď se čekalo na příliv, aby nás nadzvedl. Za hodinu bylo skutečně vidět a pozorovat příliv, který záď lodi nadzvedával a vzpěra povolovala. Lodivod nechal stroje pracovat plnou parou vzad, a tak jsme se z bahna hned vyprostili a hned hodili kotvu, aby jsme mohli čluny vytáhnout na palubu (bylo nutno čluny spustit kvůli zátěži. Odpluli s nimi ku břehu a právě v tu dobu byl odliv a všechny čluny zůstaly na souši v bahně a musely čekat šest hodin, až byl příliv. Pak rychle do člunu k veslu a dolů k lodi, kde už jsme na ně čekali). Čluny se vytáhly a za chvíli jsme byli ve Wozunku. Tam jsme vylodili lodivoda a pak jsme už sami jeli do Šanghaje, kde jsme zůstali opět delší čas.


Poznámky pod čarou:

 

  1. Yangtze/Chang Jiang/ Jang-c’/Jang-c’-ťiang
  2. Nanking/Nanjing významné čínské město, které bylo v několika obdobích hlavním městem celé Číny. Nechvalně proslulo za Druhé světové války, kdy zde došlo k patrně nejstrašnějšímu, nejbestiálníějšímu masakru civilního obyvatelsva minulého století. Po dobytí města japonskou armádou byly popraveny, umučeny a znásilněny desetitisíce lidí.

Nehoda na řece Jang-c´-ťiang / Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.